Z deníku vnitřních cest, za času karantény II

Z deníku vnitřních cest, za času karantény II

V tomto článku Vám představím můj úhel pohledu na vnitřní putování a znovu pro Vás otevírám deník mých vnitřních cest za času karantény.

Zakladatel metody Personal Totem Pole Process© Eligio Stephen Gallegos při přednáškách vypráví, že se narodíme jako živoucí bytost, která je plná energie a sil.  Během dětství a dospívání se ocitneme v situacích, které nejsou pro nás příjemné nebo z nich jako děti nevidíme východisko. V těchto situacích často jednáme na úkor nás samotných. Když to převedu do řeči naší vnitřní energie anebo vnitřních sil, pak tyto síly zůstanou zamrznuté, uvězněné v malých příbězích podle toho, jakou strategii „přežití“ jsme tenkrát jako děti zvolily.

Metoda aktivní imaginace Personal Totem Pole Process© (Metoda osobního totemu), tak jak jí vnímám já, nás propojuje se systémem našich vnitřních sil, které na sebe berou podobu zvířat, rostlin nebo bytostí. Dává nám možnost nahlédnout, v jakém stavu tyto síly jsou, jak se jim daří, kde potřebují vyléčit, kde potřebují vyzrát, vyrůst, dospět. Druh síly v nás, který nese podobu staré nezpracované bolesti, vnímám jako energetickou přítěž či závaží v našem těle.  Sleduji, jak nás tato bolest stále volá, připomíná se a chce se uzdravit. Celý náš organismus je nastaven na uzdravení, obnovu a růst.  Vysílá signály a čeká na nás, kdy je zachytíme. Takže v praktickém životě si podle mého pozorování vytváříme velmi podobný scénář toho, co nám bolest způsobilo – sami sobě si pouštíme film v podobě životních zážitků nebo nemocí tak, abychom zahlédli svou vnitřní bolest a vyléčili ji. Vypustili ji a osvobodili ze zajetí v našem vnitřním světě. V mé praxi při sezeních nechávám lidi mluvit o svých životech. Jejich vyprávění je pro mě kompas k jádru živosti, která volá a je připravena se právě teď uzdravit a vyrůst.

Pět let vstupuji do svého vnitřního světa a v respektu nechávám pracovat své vnitřní průvodce v mnoha vrstvách mého energetického systému. Pokaždé, když se podaří vysvobodit některou z mých hluboce zraněných sil, cítím velkou úlevu. Jsem překvapena, kolik tíhy jsem v dané oblasti nesla. Sleduji, jak moje bytost roste, začala jsem vnímat, kolik vnitřních sil ve mně pracuje. To, co bych ráda vyzdvihla, je, že nejde jen o samotné léčení zranění, ale také o vnitřní růst. V naší společnosti jsme zapomněli vnitřně růst, zrát. Chybí nám přechodové rituály, většina z nás žije v zajetí dětských energií, z kterých je potřeba vyrůst, dozrát. Píšu o tom proto, abyste si uměli představit, jak vidím a vnímám hloubku nás samotných.

Úvod k mému dalšímu sdílení vnitřní cesty za času karantény je poněkud delší, ale zdálo se mi, že bez tohoto úvodu by sdílení mé cesty nebylo srozumitelné. Z deníků vnitřních cest vybírám mé putování v rámci celosvětové meditace ze dne 5.4.2020, ke které jsem se připojila. Společná meditace pro mě byla nová, svoji účast jsem tedy konzultovala s vnitřními průvodci. Můj vnitřní svět souhlasil, doporučil mi, abych přivolala průvodce, který mne bude meditací provázet. Večer před meditací jsem se ponořila do sebe a vyzvala mé vnitřní průvodce, aby přišli a podpořili mne. Přišli průvodci všech mých čaker, průvodci čtyř bran vnímání, průvodce transformace, průvodce kreativity, průvodce intuice a další. Dostavily se síly vnitřního muže a ženy, vnitřní děti a zástupci mých předků a mnoho jiných. Poprvé jsem vnímala tuto vnitřní podporu pospolu. Sledovala jsem, jak se k sobě navzájem vztahují, jaké mají postavení v mém vnitřním světě. Vnímala jsem, jak mnoho z těchto vnitřních sil dozrálo. Můj vnitřní svět je silný a já mu mohu důvěřovat. A nyní samotný záznam z meditace:

Ráno jsem vstala a znovu si uvědomila svoji vnitřní podporu. Zavolala jsem průvodce a poprosila jsem ho, aby mě provedl meditací a ukázal, jak já osobně mohu přispět. Přišel Šaman v podobě Indiána a vedl mě na místo, kde sídlí můj kmen.  Když jsme dorazili doprostřed této imaginární vesnice, svojí holí několikrát udeřil do země. Zem se otevřela a vyšlo z ní světlo. Viděla jsem, jak se rozsvítila další místa na planetě a propojila se v jemnou energetickou síť. Ze sítě jsem cítila, že jsme jeden celek, jsme obsahem všeho. Jsem to, co nazýváme dobrem, a jsem i tím, co nazýváme zlem. Není tady boj, je tady jen rozhodnutí, jsem teď v tuto vteřinu to nebo ono. Jsem obojí a různě se to přelívá, mohu být v rovnováze, nebo být víc v jedné z polarit. Záleží na mne. Zeptala jsem se tedy svého průvodce, co mohu pro tento svět udělat já osobně a právě teď. Odpověděl, že mám být v rovnováze ve svých vlastních silách, ve svých vlastních emocích a vybojovat své vnitřní války. Najít mezi vlastními silami usmíření a podpořit je v růstu. Mám pokračovat v tom, co dělám. Když domluvil, uvědomila jsem si, jak je světelná energetická síť okolo mne jemná a jak je citlivá k energiím každého z nás a všech událostí, které se na planetě odehrávají. Pocítila jsem, že každá bolest, kterou v sobě vyléčím, každý konflikt, který v sobě pochopím, změní ve mně rezonanci, kterou vysílám do sítě. Pochopila jsem, že toho mohu udělat poměrně dost. Mohu převzít zodpovědnost za to, jak se cítím, jak se se mnou cítí moje rodina, jaké energetické pole vytvářím. A na tom mám teď pracovat.

Po návratu z vnitřní cesty jsem cítila větší důvěru v sebe a ve vnější svět. Větší pochopení pro každého z nás, ať už stojíme kdekoliv v lidské společnosti a polaritě. Uvědomila jsem si, jak nás společnost nevede k zodpovědnosti za sebe a za své vnitřní síly. Neučí nás dospět do vnitřní spokojenosti, do naplněné dospělosti a do moudrého stáří.  Jdeme tedy životem jako nedospělí muži a nedospělé ženy, tím logicky vytváříme nerovnováhu v našich osobních životech a v lidském společenství. To, co na mě hodně zapůsobilo, byla esence rozhodnutí.  Během sezení se mi stává, že se s lidmi dostanu do bodu rozhodnutí a převzetí zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Je to moment, který je křehký, zároveň silný a dotkne se všech a všeho. Každý den děláme větší či menší rozhodnutí, která mají dopad na nás, naši rodinu a společenství, ve kterém žijeme. Vše, co se teď děje, je důsledkem našeho rozhodování.

Z deníku vnitřních cest, za času karantény

Z deníku vnitřních cest, za času karantény

Po ukončení výcviku jsme obnovili náš kruh průvodců a podařilo se nám sejit v čase před karanténou, abychom se společně vydali do vnitřních světů. Kdyby se mě někdo zeptal, jak asi vypadají mé vnitřní cesty za vlastní moudrostí, připodobnila bych je ke čtení příběhu Malého prince od Antoine de Saint-Exupéryho. Většinou jsou to příběhy, které se vyznačují velkou křehkostí a silnou vnitřní moudrostí.

O to zajímavější byla výzva od naší průvodkyně Mayany, abychom se spojili s novou živostí ve světě, která se pomalu šíří v podobě nemoci a uzavírá některá místa do větší izolace. Každý z nás se ponořil do vnitřního světa s otázkou, co se z dané situace mohu naučit, jaký přínos má pro můj osobní růst a co ode mne svět teď nejvíce potřebuje? Zajímalo mě, jaké poselství pro sebe objevím.

Vnitřní cesta mě zavedla k ženské postavě, kterou jsem nazvala „Ta, co přichází připomenout“. Zaujala mě její lehkost a něžnost, řekla jsem jí, že jsem překvapená z toho, jak vyzařuje. Byla velmi vděčná, že je někdo ochoten se s ní spojit a poselství pro mne znělo takto:

Přicházím ti připomenout, že všichni na této planetě jsme propojeni a jeden druhého ovlivňujeme. Společně jsme si stanovili cíl a také ochrany pro případ, že se příliš vzdálíme od svého původního záměru. Jsem jedním z velmi jemných poslů, který ti připomene křehkost samotného bytí a křehkost svobody. Přinesu dobu, kdy se některé věci ukáží v pravé podobě, kdy spadnou masky a ty budeš moci zahlédnout, komu sloužíš ve své nesvobodě. Všichni společně rosteme a je čas, abys přerostla své staré systémy nesvobody, které jsou postaveny na principu oběti. Je čas být ve spojení s tvým vnitřním světem a z něho činit rozhodnutí. Končí pro tebe spoléhání se na rozhodnutí druhých, která budou v tomto čase vycházet ze strachů a obranných mechanismů. Je čas rozhodování a vstupování do světa vlastní zodpovědnosti sama za sebe.

Po návratu domů z kruhu společného setkání s průvodci se pomalu začalo naplňovat to, co mi bylo řečeno v imaginaci. Všední život se uzavíral do izolovaných světů.  Vše se tišilo, záře reflektorů na divadelních jevištích pohasla a reflektory se, pro mě v naději, rozzářily jedním směrem, a to na scénu politickou.

V úžasu jsem zírala na reálná představení a byla zasažena genialitou příběhu. Z mého úhlu pohledu hlavní hrdinové vytvářeli chaotický příběh plný rozporů a nebyl nikdo, kdo by je korigoval. V záři reflektorů si nevšimli, že se předvedli v pravé podstatě a byli vysvlečeni do naha. Ze svého pódia nedohlédli do publika, kterému totiž došlo, že tihle herci jim nepomůžou, a tak odešli a rozhodli se, že se o sebe postarají sami.

Zahlédla jsem svoji naivitu v systémová řešení našeho lidského společenství. Zároveň jsem sledovala, jak se do života začalo probouzet zcela něco nového. Začaly zářit menší divadelní scény s jinými příběhy. Lidé převzali zodpovědnost a začali jednat. Všichni, co jsou podstatní pro chod naší společnosti, nastoupili s odvahou a vírou ve svoji věc. V mnoha domácnostech a firmách se začaly šít roušky. Rouška navždy vstoupí do mého srdce jako symbol této doby, která mi připomene sílu spolupráce, jednoty a solidarity. Nakonec se máme rádi a jsme ochotni si pomoci. Zaplavila mě vlna dojetí. V této době mohu vidět pravou podstatu našeho lidského systému a zahlédnout sílu jednotlivce. Když o něco jde, probudí nás to z lehkého podřimování v našich pomyslných jistotách, které jsou tak křehké. Masky padají a najednou se vidíme v naší pravé přirozenosti.

Za první týden izolace se ve mně odehrálo množství emočních stavů. Od naprostého zoufalství a naštvání, až po hluboké dojetí při sledování všeho krásného, co vyrostlo mezi lidmi. Rozhodnu se jít pro radu do mého vnitřního světa a vydávám se na další imaginární cestu s cílem dovědět se, co ode mě svět právě teď nejvíce potřebuje.

Přichází průvodce v podobě vlčice, vede mě ke dveřím a říká mi, ať je otevřu. Otevírám dveře a vidím, kolik mého vnitřního nepořádku je třeba nechat odplynout. Nechávám, ať vše, co není teď potřeba, odpluje. Pak vcházím na pláž a sedám si. Všimnu si, že vedle mě sedí Ta, co přišla připomenout. 

Lehce mě pobídne, ať se jen koukám do moře přede mnou. Moře je blankytně modré a krásné. Připlouvají ryby a delfíni. Připomíná mi to novinovou zprávu ze světa, že se do kanálů v Itálii vrací ryby a labutě.  Ta, co přišla připomenout se zeptá, zda si umím představit, že by to takto zůstalo. Jsem v tichu a jen vnímám tuto možnost. Představuji si, že lidé, až opustí své karantény, se stáhnou a nechají větší prostor samotné přírodě. Vnímám, jak bych já musela ustoupit ze svého chtění a hromadění.

Ta, co přišla připomenout říká, že svět teď ode mě nejvíce potřebuje, abych se učila od samotné přírody a byla s ní a svým vnitřním světem ve spojení. Říká mi, že když jsem sama v sobě doma, pečuji o svůj vlastní krb, můj domov hřeje a svítí a připomíná, že i ostatní mají domovy a své ohně, o které mohou pečovat. Vede mě, abych sledovala laskavost přírody, která za velmi krátkou dobu přichází blíž a je ochotna se odevzdat a znovu dát vše, abych mohla existovat. Je v tom síla a něha. To je to, co se od přírody můžu právě teď učit. Prý jsem zapomněla, jaké to je být jemná a křehká ve své síle.

Po návratu z této imaginární cesty cítím moudrost. V mém tichém rozjímání cítím přání pro všechny z nás, abychom v tento čas společně vyrostli do větší moudrosti nás samých a po skončení času karantény vstoupili do světa více něžní ve své síle. Představuji si, jaký svět bychom pak společně mohli vytvořit.

Zvu Vás na výcvik v metodě Personal Totem Pole Process®

Zvu Vás na výcvik v metodě Personal Totem Pole Process®

Loni jsem absolvovala výcvik v metodě Personal Totem Pole Process® –  v překladu Proces osobního totemu, který mi hluboce proměnil život, vztahy a způsob, jak se vztahuji k okolnímu světu. Letos se tento tříletý výcvik otevírá v Čechách znovu, a proto bych ráda formou osobního sdílení pozvala ty z vás, kteří cítí volání…

Výcvik v hlubinné imaginaci mě naučil nahlížet na sebe a svět v širším kontextu. Co to znamená? Jsme naučeni vše nahlížet naší myslí a ostatní možnosti vnímání používáme velmi málo. Postupně jsem do svého úhlu pohledu zapojila srdce, tělo a vnitřní svět imaginací. Když na svět nahlížím pouze myslí, často se dostanu do slepé uličky a mám pocit, že z mnoha událostí v mém životě nevidím východisko. To se mi často stávalo a hledala jsem, jak jinak než pomocí mysli, jak z toho kolotoče vystoupit a cítit se lépe.

Díky výcviku jsem pochopila, že mysl velmi přetěžuji. Mysl by mi ráda pomohla, je také tak naučená ale ……. Když jsem ve svém životě otevřela brány poznání skrze emoce, tělo a imaginace, mysl si velmi oddychla. Uvědomila jsem si, že mysl neví všechno, tak jak mě to učili v dětství. Zjistila jsem, že já i okolní svět jsme víc, než jsem si uměla představit.

Další hlubokou zkušeností pro mne bylo pracovat ve skupině lidí, kteří se rozhodli poznat sami sebe a vydali se objevovat své vnitřní světy. Byli ochotní sdílet své zranění i radosti, byli ochotni mi poskytnout dostatek prostoru pro mé vnitřní cesty ke své celistvosti, a to vše pod laskavým vedením Mayany Raffaelly Romieri.

Pracovalo se zhruba v počtu šestnácti lidí, což je zajímavé pole pro různé dynamické procesy. Díky práci ve skupině jsem si uvědomila, jak jsem byla skrze vztahy s jinými osobami od dětství zraňována a pochopila jsem, že skrze reálné vztahy v přítomnosti se mohu zase uzdravit.  Při samotné práci jsem cítila přítomnost každého účastníka, zažila jsem podporu skupiny. Cítila jsem lidskou sounáležitost, cítila jsem respekt k mé jedinečnosti. V této atmosféře hluboké lidské důvěry se často otevřely silné procesy léčení. Poprvé v životě jsem dostala odvahu zahlédnout se i ve chvílích, které jsem v sobě potlačila, které nemohly být viděny. Teprve má vnitřní odvaha, která byla podpořena odvahou ostatních, mi umožnila zpřístupnit tajné komnaty mého vnitřního světa.

Vnímala jsem, jak mi hluboce chybí tato lidská pospolitost, která se v dnešní uspěchané době vytrácí. Uvědomila jsem si, jak málo vidíme jeden druhého, pokud nahlížíme na ostatní skrze filtr dětských zranění, jak málo jsme v  životech dospělí a spokojení. A právě toto dětské a zraněné nahlížení na sebe jsme pomalu léčili. Měla jsem možnost vidět, jak lidé ve skupině objevují své vnitřní průvodce, kteří v laskavosti napomáhají v procesu uzdravení. Při každé cestě jsem byla v údivu nad moudrostí každého z nás a nad jemným přístupem vnitřních průvodců. Postupem času se z nás stal kmen, který poskytoval dostatek bezpečí, výživy a prostoru k znovu objevení toho, kdo jsme, kdo jsem já. Cítila jsem, že jako kmen jsme silnější a že jako lidské společenství si dokážeme pomoci a podpořit se na společné cestě vnitřního zrání. Bylo pro mne velmi osvěžující cítit a zažít setkávání, která měla hloubku a smysl.

Během výcviku jsem prošla řadu imaginárních cest, které odplavily mnoho vnitřních bolestí. Dotkla jsem se hluboko sama sebe a ucítila esenci toho, kdo bych mohla být. Poprvé v životě jsem cítila vnitřní sounáležitost, naplnění a hlubší přijetí sama sebou. Získala jsem větší oporu v sobě samé, získala jsem oporu v nových přátelích, které jsem na výcviku potkala. Můj život se změnil, cítím se pocitově lépe a radostněji, nikdy bych netušila, jak vnitřní naladění dokáže změnit svět kolem nás. Dříve jsem nerozuměla větám typu, když změníš sebe, změníš svět, teď to žiju a jsem vděčná za každý den. Jsem si vědoma, že slova nemohou předat to, co můžete zažít na intenzivní tříleté vnitřní cestě, ale pokud Vás to zaujalo a máte chuť růst a objevit svůj vnitřní svět a lépe mu porozumět, pak doporučuji tento výcvik absolvovat. Další informace o výcviku najdete zde: http://deepimagery.cz/cs/vycvik/