V tomto článku Vám představím můj úhel pohledu na vnitřní putování a znovu pro Vás otevírám deník mých vnitřních cest za času karantény.

Zakladatel metody Personal Totem Pole Process© Eligio Stephen Gallegos při přednáškách vypráví, že se narodíme jako živoucí bytost, která je plná energie a sil.  Během dětství a dospívání se ocitneme v situacích, které nejsou pro nás příjemné nebo z nich jako děti nevidíme východisko. V těchto situacích často jednáme na úkor nás samotných. Když to převedu do řeči naší vnitřní energie anebo vnitřních sil, pak tyto síly zůstanou zamrznuté, uvězněné v malých příbězích podle toho, jakou strategii „přežití“ jsme tenkrát jako děti zvolily.

Metoda aktivní imaginace Personal Totem Pole Process© (Metoda osobního totemu), tak jak jí vnímám já, nás propojuje se systémem našich vnitřních sil, které na sebe berou podobu zvířat, rostlin nebo bytostí. Dává nám možnost nahlédnout, v jakém stavu tyto síly jsou, jak se jim daří, kde potřebují vyléčit, kde potřebují vyzrát, vyrůst, dospět. Druh síly v nás, který nese podobu staré nezpracované bolesti, vnímám jako energetickou přítěž či závaží v našem těle.  Sleduji, jak nás tato bolest stále volá, připomíná se a chce se uzdravit. Celý náš organismus je nastaven na uzdravení, obnovu a růst.  Vysílá signály a čeká na nás, kdy je zachytíme. Takže v praktickém životě si podle mého pozorování vytváříme velmi podobný scénář toho, co nám bolest způsobilo – sami sobě si pouštíme film v podobě životních zážitků nebo nemocí tak, abychom zahlédli svou vnitřní bolest a vyléčili ji. Vypustili ji a osvobodili ze zajetí v našem vnitřním světě. V mé praxi při sezeních nechávám lidi mluvit o svých životech. Jejich vyprávění je pro mě kompas k jádru živosti, která volá a je připravena se právě teď uzdravit a vyrůst.

Pět let vstupuji do svého vnitřního světa a v respektu nechávám pracovat své vnitřní průvodce v mnoha vrstvách mého energetického systému. Pokaždé, když se podaří vysvobodit některou z mých hluboce zraněných sil, cítím velkou úlevu. Jsem překvapena, kolik tíhy jsem v dané oblasti nesla. Sleduji, jak moje bytost roste, začala jsem vnímat, kolik vnitřních sil ve mně pracuje. To, co bych ráda vyzdvihla, je, že nejde jen o samotné léčení zranění, ale také o vnitřní růst. V naší společnosti jsme zapomněli vnitřně růst, zrát. Chybí nám přechodové rituály, většina z nás žije v zajetí dětských energií, z kterých je potřeba vyrůst, dozrát. Píšu o tom proto, abyste si uměli představit, jak vidím a vnímám hloubku nás samotných.

Úvod k mému dalšímu sdílení vnitřní cesty za času karantény je poněkud delší, ale zdálo se mi, že bez tohoto úvodu by sdílení mé cesty nebylo srozumitelné. Z deníků vnitřních cest vybírám mé putování v rámci celosvětové meditace ze dne 5.4.2020, ke které jsem se připojila. Společná meditace pro mě byla nová, svoji účast jsem tedy konzultovala s vnitřními průvodci. Můj vnitřní svět souhlasil, doporučil mi, abych přivolala průvodce, který mne bude meditací provázet. Večer před meditací jsem se ponořila do sebe a vyzvala mé vnitřní průvodce, aby přišli a podpořili mne. Přišli průvodci všech mých čaker, průvodci čtyř bran vnímání, průvodce transformace, průvodce kreativity, průvodce intuice a další. Dostavily se síly vnitřního muže a ženy, vnitřní děti a zástupci mých předků a mnoho jiných. Poprvé jsem vnímala tuto vnitřní podporu pospolu. Sledovala jsem, jak se k sobě navzájem vztahují, jaké mají postavení v mém vnitřním světě. Vnímala jsem, jak mnoho z těchto vnitřních sil dozrálo. Můj vnitřní svět je silný a já mu mohu důvěřovat. A nyní samotný záznam z meditace:

Ráno jsem vstala a znovu si uvědomila svoji vnitřní podporu. Zavolala jsem průvodce a poprosila jsem ho, aby mě provedl meditací a ukázal, jak já osobně mohu přispět. Přišel Šaman v podobě Indiána a vedl mě na místo, kde sídlí můj kmen.  Když jsme dorazili doprostřed této imaginární vesnice, svojí holí několikrát udeřil do země. Zem se otevřela a vyšlo z ní světlo. Viděla jsem, jak se rozsvítila další místa na planetě a propojila se v jemnou energetickou síť. Ze sítě jsem cítila, že jsme jeden celek, jsme obsahem všeho. Jsem to, co nazýváme dobrem, a jsem i tím, co nazýváme zlem. Není tady boj, je tady jen rozhodnutí, jsem teď v tuto vteřinu to nebo ono. Jsem obojí a různě se to přelívá, mohu být v rovnováze, nebo být víc v jedné z polarit. Záleží na mne. Zeptala jsem se tedy svého průvodce, co mohu pro tento svět udělat já osobně a právě teď. Odpověděl, že mám být v rovnováze ve svých vlastních silách, ve svých vlastních emocích a vybojovat své vnitřní války. Najít mezi vlastními silami usmíření a podpořit je v růstu. Mám pokračovat v tom, co dělám. Když domluvil, uvědomila jsem si, jak je světelná energetická síť okolo mne jemná a jak je citlivá k energiím každého z nás a všech událostí, které se na planetě odehrávají. Pocítila jsem, že každá bolest, kterou v sobě vyléčím, každý konflikt, který v sobě pochopím, změní ve mně rezonanci, kterou vysílám do sítě. Pochopila jsem, že toho mohu udělat poměrně dost. Mohu převzít zodpovědnost za to, jak se cítím, jak se se mnou cítí moje rodina, jaké energetické pole vytvářím. A na tom mám teď pracovat.

Po návratu z vnitřní cesty jsem cítila větší důvěru v sebe a ve vnější svět. Větší pochopení pro každého z nás, ať už stojíme kdekoliv v lidské společnosti a polaritě. Uvědomila jsem si, jak nás společnost nevede k zodpovědnosti za sebe a za své vnitřní síly. Neučí nás dospět do vnitřní spokojenosti, do naplněné dospělosti a do moudrého stáří.  Jdeme tedy životem jako nedospělí muži a nedospělé ženy, tím logicky vytváříme nerovnováhu v našich osobních životech a v lidském společenství. To, co na mě hodně zapůsobilo, byla esence rozhodnutí.  Během sezení se mi stává, že se s lidmi dostanu do bodu rozhodnutí a převzetí zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Je to moment, který je křehký, zároveň silný a dotkne se všech a všeho. Každý den děláme větší či menší rozhodnutí, která mají dopad na nás, naši rodinu a společenství, ve kterém žijeme. Vše, co se teď děje, je důsledkem našeho rozhodování.